PŘÍTELI.
Za nocí mrazivých dva muži Prahou chodí.
Jdou mlčky, každý v sebe zahloubán.
Za nocí mrazivých dva muži Prahou chodí.
Vy, vážný učenec, já, lehký bonvivant.
Za nocí mrazivých dva muži chodí spolu,
když skučí, sténá, vyje větrů van,
do řeky hledí, v černé tůně dolů –
Vy, vážný učenec, já, lehký bonvivant.
Však ledaco už zbořilo se v žití
a zlatý sen byl leckdy pošlapán.
V pokoutní krčmě můžem dobře píti –
Vy, vážný učenec, já, lehký bonvivant.
Pokoutní krčma osvětlena spoře,
piano sténá... stolek rozviklán...
Zde můžem zapít mnohé těžké hoře –
Vy, vážný učenec, já, lehký bonvivant.
61
Tím hořkým smíchem můžeme se smáti,
jenž básníkům a filosofům dán.
A nad lecčím se můžem zadumati –
Vy, vážný učenec, já, lehký bonvivant.
Dál spolu půjdem českou mizerií
a neleknem se nenávistných ran.
Dva muži v krčmě s hořkým smíchem pijí.
Vy, vážný učenec, já, lehký bonvivant.
62