Ballada o kříži.
Zatřásla se země,
pukaly se skály,
a na hoře Kalvárii
tři tam kříže stály.
Zatmělo se slunce,
matka ruce spíná,
mezi dvěma lotry vidí
umírati syna.
Ruce probodené,
nohy zkrvácené,
oči k tomu po pravici
světle obrácené.
A zázrakem lásky
ústa šepotají:
„Doufej, bratře, ještě dneska –
budeš se mnou v ráji!“
Hříšník celou duši
ke Kristovi zvedá,
věří, že mu v pekel mukách
zahynouti nedá.
Však ten lotr v levo
bez orodování
svíjí se na dřevě kříže
v těžkém umírání.
Nechce odpuštění –
srdce zatvrzelé,
s břemenem svých hříchů hyne
vedle Spasitele.
32
Ač nadzemským světlem
prostřední kříž září,
hořkost smrti rozlila se
Ježíšovou tváří.
Ejhle, chtěl svým křížem
sejmout světa viny,
čisté uvést před trůn otce
Adamovy syny.
K nebi nyní zvedá
pohled zoufající:
Což má muka nevykoupí
lotra po levici?“
Smutně hlavu sklonil – –
hodina se blíží. – –
Ještě jeden pohled poslal
tam k levému kříži. –
Marně. – Nevykoupil.
Hasne síla činů.
Neodnese na svém kříži
bídu, hrůzy, vinu.
Vidí v dálce věků
vzrůstat křížů dřevo – –
a tisíce na něm trpět – –
jak ten lotr v levo. – –
33