Rovina, rovina...

Růžena Jesenská

Rovina, rovina...
Rovina, rovina nedozírná přede mnou leží, fialy stínů se po ní řasí, červánky běží. Podivné veliké květy rostou, kalichy kloní, opálným vzduchem tak tiše, zlatě písně se roní. A jak ta rovina v dálku spěchá, obzor se blýská, ach nikdo nevěří, nikdo neví, jak se mi stýská. Rovina přede mnou smutně leží, a já tak sama ztracena kráčím v to její němé, nesmírné drama. 37

Kniha Balady a písně (1904)
Autor Růžena Jesenská