Všecky zvony zvonily.

Růžena Jesenská

Všecky zvony zvonily, zakvílely, zaplakaly, stíny se sem vplížily, v srdce moje kořenem zarůstaly. Skála vysoká k nebi se zatmívá, pod ní řeka se šumivě rozlívá, a tam štěstí mé raněné zapadlo, v krvavé růži uvadlo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

546. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růžové poupátko. (Bohuslav Čermák)
  2. Vyprovázení. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  3. Prostá kytka. (Jaroslav Vrchlický)
  4. O DUŠIČKÁCH. (Adolf Heyduk)
  5. I. Přeněžným jara dotknutím (Vítězslav Hálek)
  6. Když kvetly jabloně růžové... (Růžena Jesenská)
  7. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. Plné cesty zvonečků... (Růžena Jesenská)
  9. píseň (Stanislav Kostka Neumann)
  10. XLIV. Já o růži prosil, (Josef Uhlíř)