Na vysoké skále...
Na vysoké skále
nový maják vstal,
pozdrav moře jak z děl
strašnou salvou řval.
Nebe rudých vlajek
kolem navěšelo,
nebe jako příkrov
pro rakve se stmělo.
Ptáci zaplakali,
vlny zalkaly,
a tam na věž chvátá
poutník zoufalý.
Chce tam světla hlídat,
probdít strašné hoře,
vyplakati za noc
moře, moře, moře.
Poutník. Maják. Moře.
Ach, ta světla hvězd
napadají zřídka
do poutnických cest.
Černá noc jak peklo,
bouře strašně stená,
ruka opuštěná
klesá přemožena.
68
Hvězdy zhasínají,
slunce zhasnuta,
a ta smutná dráha
v půlce přetnuta.
Přišlo bílé jitro...
Po majáku, věži
nikde ani stopy,
na dně moře leží.
Poutník. Maják – všecko,
i to všecko hoře
zapadlo jak kámen
v moře, moře, moře.
69