Sen.

Růžena Jesenská

Sen.
Ó, byl to zázrak: Vstoupil jsi ke mně – duše tvá duše dotkla se jemně, a já jsem ruce rozpjala k bolestným tmámtmám, řekla jsem pohnuta: „Všecky růže ti dám.“ Vzpomínat musím na tvoji krásu, jak jsem tě zřela v štěstí a jasu, král králů stál jsi přede mnou oddaně – sám, a já jsem zaštkala: „Všecky růže ti dám.“ Trůn, trůn tvůj svítil nade mnou světlý, zázraky písní v srdce mi vlétly, touhami zkvetly; byt můj byl proměněn v chrám, a já jsem klekla: „Všecky růže ti dám!“ 88 OBSAH
Ballada o mračnu4 Vodník7 V dušičkové noci9 Zrazená13 Děťátko tiché na kolébce leželo22 Stařenka sklonila hlavičku23 Kladiny25 Serpuhy Hanomian30 Ballada o kříži32 Ballada hřbitovní34 Proč, Bože, stvořil jsi mne člověkem?36 Rovina, rovina37 Taková je moje touha38 Tiše jsem sedala u okna nad mořem39 Štěstí jako pták se ztratí40 Proč je smutno hledět dolů41 Miluju moře modré42 Tam na kraji lesa43 Do daleka44 Nikdo po nás nevešel tam45 Pod tou jabloní46 Všecky zvony zvonily47 Mám ruce sepjaté48 Je tichý večer49 Moje roky50 Myšlenky tiše jako bílý květ51 Moře bylo zádumčivé52 Co chceš, mé srdce53 Vztažené ruce54 Kdybych mohla ještě jednou55 Volám, volám, ale neodpovíš56 Moře!57 Není větší dálky58 Ach, jezy hučely59 [89] Mosty duší60 Zahrada nade mnou61 Ach, vstoupit do hrobu62 Tančily bolesti63 Závratí vzduchu64 Když kvetly jabloně růžové65 Šli jsme tiše66 Rozpínám ruce67 Na vysoké skále68 Báň zelená70 Odešel jsi daleko71 Tys utrhl, mně podal72 Hory, hory, proč stojíte73 Tichounké šelestění74 Ty nepřítomný75 O hvězdy blednoucí76 Viz, jabloně kvetou77 Na mojí louce bolesti kvetou78 Sad zapadlý a tichý jako snění79 Chci život80 Kalné řeky81 Hřbitove tichý82 Dotknout se – dotknout83 Ten šáteček84 Tam břehy snivé85 Ach, půjdu, půjdu tam86 Sen88
E: až; 2004 [90]