SLOKY MELANCHOLICKÉ
Chci zastaviti se a za tebou se dívat,
jak po hranicí mezi nebem – zemí jdeš,
jak postava tvá v oblohu se bude vrývat
zákonem hvězd a sluncí, které sleduješ.
Víš, že tě provázím víc duší nežli zrakem,
a proto jasnovidněji a vroucněji,
ať dálka horami ať zahalí tě mrakem,
tajemnou silou srdce k tobě dospěji!
Můj osud žlutým, urvaným je listím zavát,
a zaklet snad a tobě svítí ratolest
rašící olivy... Mne budeš přivolávat?
Jsem vždy a všude s tebou jako záře hvězd.
V ta světla neporušitelná, mlčelivá
kdykoli zahledíš se, zamyslíš, buď jist,
že jimi věčná láska na tebe se dívá
a mně zde mění v květy každý svadlý list.
77