VZPOMÍNÁM
Vzpomínám tolik drahých chvílí,
kdy dětinně jsme šťastny byly.
Jak z trhu jsi mi nosívala
míšenská jablka a brala
mou hlavu do svých teplých dlaní,
a poznalas, že i když zraní,
má život přístav, ráj a účel.
V tvé duši nový akord zvučel.
Tichounce šla jsi v stopách mojich –
můj strážný anděl v těžkých bojích,
a nalezla jsi vždycky keře
slunečných růží ve důvěře,
že pro mne budou rozkvétati,
a že se ještě štěstí vrátí.
A tak jsi byla duchovitá,
mozolné ruce, křídla skrytá,
tak bytost v mé se ztrácející,
nad moji sladce vzlétající!
Jak jsme si teple svěřovaly
na procházkách své sny a žaly,
21
a při večeři za soumraku
tys četla v mém, já ve tvém zraku.
Když k spaní jsem tě ukládala,
míšenská jablíčka se smála
svou dávnou vůni dětských vášní –
A stínové když přešli strašní
až příliš blízko, spolu tiše
jsme vznášely se výš a výše –
Štěstí se chvělo v našem svazku
vtěleno v nejsvětější lásku.
22