Stopa ve sněhu.

Rudolf Bort

Sám prázdným krajem šel jsem den byl zim chlad(J6f) a kam zrak dohlédl v obzor padal sníh(J6m) kol ho pole jen a nikde chodec žád(J6f) jen stranou hřbitov stál cíl všeho ži zrád(J6f) a v mlžném poza kol vížky kosteka(J6f) se k so krčilo pár chatek doškových(J6m) v tichých myšlénkách jda nevšim jsem si ani(J6f) u vrátek hřbitovních že hle stanul jsem(J6m) od nichž kol zdi se táhlo lemo(J6f) a četných hro řad jenž ukrýval se za (J6f) pod sněhu příkrovem v plášť nebe zaduma(J6f) a še val se tak dumčiv a něm(J6m) v teskném pohnu hlavu schýlil k zemi(J6f) v tom hle ve sněhu jsem černou stopu zřel(J6m) podivnou tajemnou čerstvými šléjemi(J6f) od zídky hřbitov se táhla poli všemi(J6f) a v mlze mizela jež víc a ce houstla(J6f) jak kdosi prá teď by zvolna tudy šel(J6m) Však nikde tvora zřít kraj jak dřív prázd čis(J6f) A nevím ani proč dle šlé těch dál(J6m) když zvolna kráčel jsem jda všemi mi místy(J6f) kde v sněhu černaly se urči a jis(J6f) směr jich k chatám spěl a divno sníh padal(J6f) těch stop víc nezavál jak tknout by se jich bál(J6m) Kdo mohl kráčet v nich nejsem pověrči(J6f) v mou duši rozchvělou děs jakýs hle vpad(J6m) den spěl juž k večeru v tom hle zadumči(J6f) hlas zvonu ozval se tak truchli a tkli(J6f) to s vížky kostel zněl requiem jak žal(J6f) s nímž tichá modlitba všech pojila se chat(J6m) Kdos prá zemřel tam Ó záhad str še(J6f) V té chvíli teskli rozluš mněl(J6m) jsem nalézt oněch stop jež co sníh s mračen říše(J6f) se spouštěl viděl jsem mně lo cosi tiše(J6f) že smrt v nich kráčela by navštívila toho(J6f) jenž v jiných svě stín byl prá odešel(J6m)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 6
Celkem veršů: 36
Jamb: 36 (100 %)