Bez Boha.
Ty bez víry se vrháš do věd moře,
a kýženého hledáš přístavu,
ty bez Boha chceš dlíti v nebes dvoře,
bys umu skýtal živnou potravu –
ó věz, že věčnou Boha říši boře
své duši zhoubnou vléváš otravu.
Ty skoumáš bystře přírody vše taje,
chtě velké luštiť její záhady,
ty v neznámé se pouštíš směle kraje,
a žádné nelekáš se závady –
však víry cesty sobě nevšímaje
řád božský měníš v matné nelady.
Co platna tobě pouť tvá v temné šachty,
kdy lampy žár ti jasný nehoří?
Kde přístav klidný najdou tvoje jachty,
kdy vesel nemaje dlíš burném na moři?
Aj divou bouří rozdrásané plachty
i s tebou v hlubinu se ponoří! –
29