Píseň o divokém máku.

Růžena Jesenská

Píseň
o divokém máku.
Ó noci dlouhé, opuštěné, ó tůně tmavé, hluboké, ó slzy, vryté do kamene, ó hvězdy, hvězdy vysoké, ó cesty, v dálku naznačené, kde hoří máky divoké! Já neviděna půjdu tiše na ústech s věčným polibkem – a jako v moře hluboké když padne smutná hvězda s výše, tam zapustím své Srdce v zem, kde hoří máky divoké. 49 Tak Ono kvetlo, krev svou dalo tak Ono tvou se číší stalo, když slunce hořce zapadalo, jak máky žhavé, divoké. A vzroste v snění bezejmenné tvé věčné lampy rudý svit, jak strašné bylobylo, zapomenezapomene, ach tebe, tebe – opustit. Ó hvězdy, hvězdy vysoké, ó slzy vryté do kamene, ó máky žhavé, divoké! 50

Kniha Rudé západy (1904)
Autor Růžena Jesenská