ROMANCE.

Růžena Jesenská

ROMANCE.
Hleděla jsem v propast noci hlubokou a beze hvězd, ó, tak srdce zavřít moci tmě té a v ně nebe snést! Z dálky temně hučí řeka, divným pláčem kvílí jez, a zde noha k zemi klesá: zítra mrtev, kdo žil dnes. A jak v noc tu hledím temnou, spínám ruce v odpověď, zdá se mi, že do tmy se mnou z jiných oken hledíš teď! Cítím noci křídla tmavá, jež nás dělí od sebe, však tmu něco překonává pro útěchu, pro nebe. 14 Něco tuším z duše tvojí tichem, pláčem, snem a tmou, vím, ty jdeš teď, ať stín stojí mezi námi, hledat mou. A co srdce moje tiší velké světla tušení, splněn nocí rozkaz vyšší: spaseni dva ztracení! 15