JÁ TAKY VÍM...
Já taky vím, jak život někdy tíží,
jak zničí mnoho v chvíli jediné,
já klesala též pod tvrdými kříži,
ó, člověk snese moc, než zahyne.
Já také vím, co je to zápasiti,
boj skřížil se též u mne nejeden,
a proto chci tvé hoře v duši vzíti
a při tobě stát v každý trpký den.
Já také cítím duše rozevření
od země vzhůru někam do nebe,
a srdce mé též bez akkordu není,
jejž slyšela jsem bouřit u tebe.
Já také toužím po nesmírném štěstí,
jež plyne ze dvou duší spojených,
a dovedla bych pro ně všecko snésti,
když našla jsem je v mužných prsou tvých.
94
A ruce naše spojeny tak záhy,
náš rozuměl si na poprvé zrak,
a proto jsi mi nekonečně drahý,
a v slunce nad námi se mění mrak.
Proto zde odhodlána s tebou stojím,
a zatím těžká mračna přeletí,
já tiše, tiše bolesti tvé zhojím,
jsem zaslíbena tvému objetí.
95