TRÁVNÍKEM SMARAGDOVÝM
Trávníkem smaragdovým
jsme šli a šli.
„Cos krásného ti povím!“
,Rci, doufáš-li?‘
Šla zeleň, slunce zlato
a modro vod,
mé srdce s jeho spiato
v ten doprovod.
„Já nejen doufám, věřím,
že dojdeme
k tajemným našim dveřím,
otevřeme.
Náš domov tam již čeká
snem svítícím,
je chvíle nedaleká,
kdy budeš mým!
A chci ti ještě říci
cos krásného...“
,Ne, srdce milující,
žij bez mého.
[18]
Jak kámen na dně vody
je nezvěstné,
měj, srdce, lásky hody
jen bolest –ne!‘
Trávníkem smaragdovým
jsme dále šli...
„Co nastane, ti povím:
tma – zhasneš-li!“
Tma po zemi i nebi
se prostřela,
jen v srdci žhnuly hřeby,
krev hořela.
[19]