PÍSEŇ.
Tam v dálce šeré, nepoznané
tma zježených vln s nářkem běží,
a kdesi dole jiskra plane:
můj prsten na dně moře leží.
Tak na vždy v nekonečné urně
poslouchat temné noci lkání
a v řasách vlhkých stínů chmurně
Smrt věčného snít objímání!
Ó, bledé ruce, tiše proste,
hlas umíráčků slétá s věží,
květ Smrti z oněch stínů roste:
můj prsten na dně moře leží.
35