V lesy.

Růžena Jesenská

V lesy.
Jak těšil by mne lesů stín, šum borovic a smrčí, plod borůvek a ostružin, lesk studánek a záře hvězd, leč srdce není pro odjezd – a mlčí. Jak štěstím by mi zářily ty cesty šeré, dumné, byť v propasti se stočily, byť nevedly víc nikdy zpět, – můj drahý, kdybys mohl dlet – tam u mne! Až bloudit budu samotou, tam toužebně kde chvojím se perlí nota za notou, kde vůní dýše vlahá zem: tam šťastna mám být obrazem jen tvojím? [6] Ne, tesknit budu po tobě, a zašelestí sosny mi v usedavé žalobě. Vím, pro poklid svůj nedlouhý mám v lesy jít, – – jdu pro touhy a pro sny. 7

Kniha Úsměvy (1889)
Autor Růžena Jesenská