Zdá se mi...
Zdá se mi, zdá, že do rokytí
teploučko zlata napadlo,
chtěla bych s tebou při tom býti,
srdce tvé aby uhádlo,
první kde mrknou v houštině očka
podlésky nebo fialky,
kde který pramen, než se nás dočká,
rozhodí první korálky,
kde která štěstím haluzka dýchá:
šli bychom kolem pomalu, – – z ticha.
Zdá se mi, zdá, že tenký hlásek
z daleka touží: „Pojďte sem,
do klína lech a sedmikrásek,
hledejte v lese, za lesem,
[65]
najdete písně, křídla i štěstí,
hledejte spolu v objetí,
pochylte hlavy, líbezné zvěsti
naprší na ně se snětí,
kde samou láskou, štěstím to dýchá,
půjdete kolem pomalu, z ticha!“
66