Krajinu halí
koberce sněžné,
v okna mráz kreslí
květiny něžné.
V květinách psaná
čísti lze slova,
k nám že přilétly
vánoce znova.
Chaloupka září
v slavnostním šatě,
jako by stála
celičká v zlatě.
Z ciziny dítky
domů se vrací,
stařičká máti
má to zas práci.
Tu líbá dceru,
zde vítá syna,
vnoučátka vřele
tulí do klína.
A to je hluku,
a to je řečí,
jako když vojsko
pospíchá k seči.
Babička všecky
po líčku hladí,
každý jí šepce:
„Máme tě rádi!“
Jesličky malé
ve světel moři,
v prostinkém chlévě
pastýř se koří.
Za ním jdou jiní
z blízka i z dáli,
nesouce dary
novému králi.
V pravo i v levo
ovečky, stromky,
pozadí tvoří
betlémské domky.
Nad chlévem hvězda
ohonem třpýtí
a třem mudrcům
na cestu svítí.
Z oblaků letem
andělé spějí,
„Sláva buď Bohu!“
radostně pějí.
Babička dětem
rozkládá hbitě,
jak přišel Kristus
na svět co dítě.
Jak se na chudém
narodil loži
Spasitel lidstva,
pravý syn Boží.
Jak velkou lásku
k dítěti mívá,
které se rádo
k němu modlívá.
Do chrámu spěchá
s tatíčkem chutě,
třeba i zima
řádila krutě.
Takovým dítkám
dárečky skytá,
po smrti k sobě
do nebe vítá.
Naslouchá slovům
stáří i mládí,
na konec zavzní:
„Máme ,Ho’ rádi!“
Jen nakroj si již, babičko,
ať věštbu svoji uvidíš,
zde panenské máš jablíčko,
zda bude hvězda čili kříž.
Nám všem, jak jsme zde u stolu,
jen dobré věští sudička,
snad tobě s námi pospolu,
se také zjeví hvězdička.
A stařenka všem po vůli
hned žádosť dítek ukojí,
své jablíčko si ve půli
u kamen zvolna nakrojí.
„Tak ukaž nám, co čeká tě?“
zas voláno na babičku.
„Kříž!“ – Děsné ticho v komnatě
a oko roní slzičku.
Leč babička si popílí:
„Kdo pověrám by věřil dnes!“
Mrak z čela dítek rozptýlí
a v chýžce znova radosť, ples.