Z mrtvých vstání.

Jan Ježek

Svět se v roucho nové pozvolna obláčí, z roklin slunka tárem mizí sníh poslední, vlažný, teplý větřík vane od polední – háje oživily luzné zpěvy ptačí. Útlá, svěží kvítka v mlází rozpučela, fialinka v křoví libou vůni dýše, jež jak ambra vonná stoupá v nebes říše s hymnou ve průvodu, již zem rozzvučela. Náhle ticho vůkol; – jak když v chrámu Páně zástup zbožný kleká ku pozdvihování; – v tom však v zvon udeří, slavné „Z mrtvých vstání“ ozvěnou opáčí lesy, luhy, pláně!

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

255. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČER HISTORICKÉHO DNE. (Jan Opolský)
  2. Hudba. (Jaroslav Vrchlický)
  3. VELKONOCE. (Antonín Klášterský)
  4. S VĚTREM. (Herma Pilbauerová)
  5. RORATE. (Otakar Mokrý)
  6. Zvon vzkříšení. (Václav Antonín Crha)
  7. BLUDNÝ STÍN. (Irma Geisslová)
  8. LUDMILE TICHÉ. (Marie Čacká)
  9. TVŮRČÍ CHVÍLE (Antonín Sova)
  10. Hlava Křtitelova. (Jaroslav Vrchlický)