Z mrtvých vstání.

Jan Ježek

Z mrtvých vstání.
Svět se v roucho nové pozvolna obláčí, z roklin slunka tárem mizí sníh poslední, vlažný, teplý větřík vane od polední – háje oživily luzné zpěvy ptačí. Útlá, svěží kvítka v mlází rozpučela, fialinka v křoví libou vůni dýše, jež jak ambra vonná stoupá v nebes říše s hymnou ve průvodu, již zem rozzvučela. Náhle ticho vůkol; – jak když v chrámu Páně zástup zbožný kleká ku pozdvihování; – v tom však v zvon udeří, slavné „Z mrtvých vstání“ ozvěnou opáčí lesy, luhy, pláně! 75