Slza.

Jan Ježek

Slza.
Ba mnohou slzu oči v životě vypláčí, nežli je anděl míru na věky zatlačí. Jedva že člověk na svět učiní první krok, již jako za průvodce přináší slzí tok. Když pak co statný jinoch odchází do světa, tu líce jeho svěží slzami poseta. Po čase když se vrátí do drahé otčiny, zas řinou rosné perly na ňadra matčiny. Nejedna se zatřpytí i v oku děvčeti, když po letech zas klesne milenci v objetí. 31 A když pak v slibu věrni přikročí k oltáři, proud blahých slzí kane snoubencům po tváři. Ty provází je dále na dráze života, až v bouřném vlnobití loď žití troskotá! Tu ještě jedna vroucí slza se vyřine, hasnoucí oko čeká, až anděl pokyne. 32