Původ drahokamů.

Jan Ježek

Původ drahokamů.
Když duhu kreslil Bůh na baldachýn a pestře barvami ji vyšňořil, vstal z andělského kůru serafín, v ta slova k Hospodinu hovořil: „Náš mocný Pane! K čemu tolik krás na duhu, jež zas rázem zaniká? – Co pěkného, ať blaží delší čas, trud mění v radosť u smrtelníka!“ Tu k rozkazu nejvyšší Bytosti v mžik duha kmitla země útrobou; kam zasáhla, vše blesku rychlostí se přiodívá lepou podobou. Zde zrnko písku září purpurem, tam oblásek pěn mořských zelení, svor vedle jasně modrým safírem a rula svěží růže červení. 28 Tu rudožluté světlo topasu tam amethyst jak fialový květ a mléčný agát tvoří okrasu... že nad velebným zjevem žasnul svět. Tak dědoušek mi často vyprávěl, když v hrany brousil skvoucí drahokam, a dokládal – hlas jeho mile zněl – že nebe stále zdrojem lásky k nám. 29