Původ drahokamů.

Jan Ježek

Když duhu kreslil Bůh na baldachýn a pestře barvami ji vyšňořil, vstal z andělského kůru serafín, v ta slova k Hospodinu hovořil: „Náš mocný Pane! K čemu tolik krás na duhu, jež zas rázem zaniká? – Co pěkného, ať blaží delší čas, trud mění v radosť u smrtelníka!“ Tu k rozkazu nejvyšší Bytosti v mžik duha kmitla země útrobou; kam zasáhla, vše blesku rychlostí se přiodívá lepou podobou. Zde zrnko písku září purpurem, tam oblásek pěn mořských zelení, svor vedle jasně modrým safírem a rula svěží růže červení. Tu rudožluté světlo topasu tam amethyst jak fialový květ a mléčný agát tvoří okrasu... že nad velebným zjevem žasnul svět. Tak dědoušek mi často vyprávěl, když v hrany brousil skvoucí drahokam, a dokládal – hlas jeho mile zněl – že nebe stále zdrojem lásky k nám.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

407. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 117. Ajhle kterak krůpěj zachvívá tamto na listu! (František Sušil)
  2. 49. Byl muž velký, leč byl roven sopce, (František Sušil)
  3. Dokonáno jest! (Xaver Dvořák)
  4. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  5. Calderon. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Tizian. (Karel Kučera)
  7. Narciss. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ANDĚLU STRÁŽCI. (František Kyselý)
  9. Sloup Memnonův. (Jaroslav Vrchlický)
  10. IV. Má duše svatý kostýlek, (Jaroslav Tichý)