Tři věci.

Jan Ježek

Tři věci.
Tři věci jsou, jež sklíčenou hruď moji tak divným, blahým naplňují citem, že s chvěním vznáším zraky k lásky zdroji a toužím v kraje dálné nad blankytem. Tři věci jsou, jež útrobu mou plní tou svatou láskou k člověčenstva blahu, že při vzpomínce ňadra má se vlní a duch můj práhne spásy hlásat dráhu. Tři věci jsou – ó chcete znáti je ty skvosty Pánem rozsévané v světě? – Toť víra, láska, blahá naděje! Hle, růže to, jež kvetou v zimě, v letě! O kéž by každá, každá zahrádka z těch růží něžná měla poupátka! 83