Babiččin vínek.

Jan Ježek

Babiččin vínek.
U okna s nebeklíčem v ruce co den babička prodlívá, list po listu, v něm převracuje, až na jeden se zadívá. Proč slzy do oka se loudí? – Tři kvítka v knize spatřila a duše v blahé upomínky z dob zašlých již se vnořila. Tu růži prvním při setkání jí vložil děd můj do vlasů: ji dlouho v vrkoč zaplétala vždy svěží jako okrasu. Dal pomněnku jí při rozchodu, když ubíral se v cizinu; „To kvítko budiž upomínkou než k srdci zas tě přivinu.“ 15 A violku co dárek snubní jí dal na cestě z kostela: „Již, žínko drahá, na vše časy si náležíme docela.“ Jak nemá slza knihu rosit a ústa líbat květiny? – Když vše stařenku opustilo, zbyl vínek z kvítků – jediný! 16