O dušičkách.

Jan Ježek

O dušičkách.
Když okras zbaven luh i háj a ptáče k jihu odlétá, když vše, co nás kdy těšilo, s tou růží v sadě odkvétá, když sever k nám jde návštěvou a dne bývá jen na krátce: tu jeden z nich je zasvěcen všech věrných duší památce. Vy věrné duše v očistci, dnes každý na Vás vzpomíná, brat na sestru, syn na otce, na matku sirá rodina. Druh za druha a přítele se modlí zbožně: „Otčenáš“. „Zda na tebe kdo vzpomene, až se světem se rozžehnáš?“ 56 Tak povzdechl jsem často již a sepjal ruce k modlení: „Za věrné duše v očistci, jež u všech v pozapomění!“ 57