O dušičkách.
Když okras zbaven luh i háj
a ptáče k jihu odlétá,
když vše, co nás kdy těšilo,
s tou růží v sadě odkvétá,
když sever k nám jde návštěvou
a dne bývá jen na krátce:
tu jeden z nich je zasvěcen
všech věrných duší památce.
Vy věrné duše v očistci,
dnes každý na Vás vzpomíná,
brat na sestru, syn na otce,
na matku sirá rodina.
Druh za druha a přítele
se modlí zbožně: „Otčenáš“.
„Zda na tebe kdo vzpomene,
až se světem se rozžehnáš?“
56
Tak povzdechl jsem často již
a sepjal ruce k modlení:
„Za věrné duše v očistci,
jež u všech v pozapomění!“
57