Naděje.

Naděje.
Naděje, naděje milené kvítečko, jak tebou okřeje zraněné srdéčko. Tys balsám léčivý na všecky bolesti, šťastným, kdo na světě, tebe se nezhostí. Ve vlnách tonoucí chytá se stebélka, kdo bloudí, honí se za kmitem světélka. Nemocný na jaro těší se dnem nocí; chuďas že u přátel nalezne pomoci. Dívka že provdá se hodného za muže, ženich že nevěstou z nouze si pomůže. 43 Boháč že doplní truhly své mamonem, pro velké zásluhy že bude baronem. Na čápa čekají manželé bez dětí, snad že k nim alespoň jedenkrát přiletí. Minuty počítá vězeň ve žaláři, kdy mu již sluníčko svobody zazáří. Naděj’ ve vítězství vojína osvěží, že pádí do boje, jak oř bez otěží. Za čas i staroušek na duši na těle, rozjařen nadějí vede si vesele. Naděj‘ i nad hrobem zkonejší člověka, že se té tajemné věčnosti neleká. 44