Poslušná.

Karel Jonáš

Poslušná.
Jej slyšela za vetchou mluvit stěnou: Rty ženy mé jsou hořké teď již věru, – ji nechci víc, jest příliš pro mne smutná, já rád mám pouze, pane, vaši dceru. Dnes řeknu ženě: Dojdi na předměstí, kde Háta leží na smrtelném loži, jdi, dej jí léku, modli se s ní ještě, než duše její půjde před soud boží. Tam víte snad, jak již to přece bývá, vždyť krůpěj jedu stačí do sklenice... Zde ruka má. Jí lépe bude v nebi, na zemi pro ni není blaha více... Víc neslyšela... Sklonila svou hlavu, ret cukal jí a ňadra pracovala... V tom vstoupil on, vzal její chladnou ruku a hladil tvář jí, jež jak oheň plála... 10 Po chvíli pravil: Dojdi na předměstí, kde Háta leží na smrtelném loži, jdi, dej jí léku, modli se s ní ještě, než duše její půjde před soud boží... A ona zvedla zrak svůj slzou vlhký, šál vzala si, ježjejž dala kolem skrání, své dítě ještě v čelo políbila, – pak pro smrť šla si, nedíc slova ani. 11

Kniha Různé skici (1885)
Autor Karel Jonáš