Zpěv duchů nad vodami.
(Z Göthe.)
Duše člověka
Podobá se vodě,
Z nebe vychodí,
Do nebe vstoupá,
A dolův opět
Ku zemi padá
Střídou věčnou.
Z vysoké, příkré
Skály pramen
Vyřinuje čistý,
Líbě se práší
Mrakovlnami
Skálu na hladkou,
A, přijat lehko,
Oblačný
Tichošumný
Plyne v ouval.
Kde proti spádu
Strminy kamýků:
Pěně se nevolně
Posloupně
Dopadá bezdny.
Ve zmolu ploském
Lukami lazí,
A v plese hladkém
Veškery se vidí
Hvězdy radostně.
66
Vítr je milenek
Vln líbezný,
Vítr i ze dna
Vlny kormoutí.
Duše člověka
Vodě si podobna!
Lose člověka
Podobens větru.