135. Na zahrádce, v milosadě,

Eduard Just

Na zahrádce, v milosadě, vzrůstá květin více, kteréž dbale ošetřuje dobrá zahradnice. Péče její neunavná pohromy je chrání; aby kvítky škodu vzaly, opatrně brání. Za tu lásku každoročně v slavném okamžiku zahradnice od svých květin slyší ohlas díků. Nuž, kdo jest ta pěstitelka, kdo jsou její kvítky? – Tys to, matko naše milá, my jsme to, Tvé dítky! Slavná doba svátku Tvého srdce naše nutí, bychom Tobě děkovali v milém obejmutí.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

341. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 113. K oslavení Tvého svátku (Eduard Just)
  2. VI. Přilétlo jaro rozmilé, (Herma Pilbauerová)
  3. 45. Kdo šlechtí mého mládí letorosti? (Eduard Just)
  4. 40. My, Tvé dítky, jsme jak kvítky, (Josef Uhlíř)
  5. 11. (S růžovým trsem ve květníku.) (Josef Uhlíř)
  6. VII. Jak včelky k vonné lípě spěchají, (Herma Pilbauerová)
  7. 124. Buď Bohu dík, jenž ve své laskavosti (Eduard Just)
  8. 142. V pocitu radostném (Eduard Just)
  9. Citů nejkrásnější květy, (Emanuel Züngel)
  10. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)