In memoriam.

Jaroslav Vrchlický

Ty nejstarší všech matek, matko země, v klín přijmi vlídně kosti drahé matky, po bouřích dne jim oddech popřej sladký, na květech stel jim, aby spaly jemně. A srdce zlaté, které přetajemně jen láskou plálo v bouře, boje, zmatky jak lampa svítíc, srdce vezmouc zpátky, změň v hvězdu, ať se vlídně sklání ke mně. Přej, ať ta hvězda v moje srdce vidí a vlídnost, dobrotu a lásku její tam zažhne v plamen sálavý a ryzí, ať bolu odolám i beznaději, ať úděl můj, bych vždycky, zlobě cizí, jak ona drahá milovat moh’ lidi.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

732. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 22. Jak slunce mladý máj, (Josef Uhlíř)
  2. Růže má! tam, kde ta hvězda siná (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. XXXVIII. Blaze, komu bylo někdy přáno (František Jaroslav Kamenický)
  4. Vděčný hlas. (Vojtěch Nejedlý)
  5. Má zlatá matinko, (Emanuel Züngel)
  6. POSLEDNÍ POZDRAV. (Karel Mašek)
  7. 142. V pocitu radostném (Eduard Just)
  8. Oda na orbu. (Bohuslav Tablic)
  9. Na oslavu 70. zrozenin otce Purkyně. (Emanuel Züngel)
  10. 45. Kdo šlechtí mého mládí letorosti? (Eduard Just)