In memoriam.

Jaroslav Vrchlický

In memoriam.
Ty nejstarší všech matek, matko země, v klín přijmi vlídně kosti drahé matky, po bouřích dne jim oddech popřej sladký, na květech stel jim, aby spaly jemně. A srdce zlaté, které přetajemně jen láskou plálo v bouře, boje, zmatky jak lampa svítíc, srdce vezmouc zpátky, změň v hvězdu, ať se vlídně sklání ke mně. Přej, ať ta hvězda v moje srdce vidí a vlídnost, dobrotu a lásku její tam zažhne v plamen sálavý a ryzí, Aťať bolu odolám i beznadějibeznaději, ať úděl můj, bych vždycky, zlobě cizí, jak ona drahá milovat moh’ lidi. 153

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický