Na oslavu 70. zrozenin otce Purkyně.

Emanuel Züngel

I byla matka kteráž dítek měla(J5f) jak včeliček a snad i pilných tak(J5m) ty všecky milovala stejně pak(J5m) a nade všemi stejnou pílí bděla(J5f) A dítky robily co každé znalo(J5f) to hudlo ono kreslilo neb psalo(J5f) a bylo zpěvu dost i veselí(J5m) v té rodině vzdor všemu svízeli(J5m) Nebylo statku tam sic v hojnosti(J5m) co který uměl tím byl bohat jen(J5m) však poklad kryl se tam přec nejeden(J5m) a zářil matce dítkám k radosti(J5m) Největší skvost pak byl dědoušek sám(J5m) ten dobrý stařeček jenž dítkám všem(J5m) byl vezdy otcem bratrem přítelem(J5m) tak milým jako slunko květinám(J5m) Onť nejvzácnějším vždy jim hostem býval(J5f) a ve všech zbožnou úctu lásku nítil(J5f) anť světlem ducha svého všechněm svítil(J5f) a teplem srdce všecky rozehříval(J5f) Když mezi ně co dobrý anjel vkročil(J5f) tuť každý zrak se po něm jenom točil(J5f) a každý zjasnil tvář a spěchal k němu(J5f) by pozdrav svůj vzdal starci milenému(J5f) A každý rok kdy dědoušek ten milý(J5f) svých zrozenin památný slavil den(J5m) tuť skromný ples mu k poctě vystrojen(J5m) a všecky dítky jej pak oslavily(J5f) Což není více rodiny ni kmeta(J5f) Aj jest a pakli dítek přání vřelé(J5f) tak splní se jak z duše plyne celé(J5f) toť bude ještě mnohá mnohá leta(J5f) Vžyť dědoušek náš otec Purkyně(J5m) tak vzdorovat zná času zhoubné zlobě(J5f) žeť ducha mladistvého chová v sobě(J5f) a rozmar s růžemi jenž nehyne(J5m) A protož novou slavnost k slávě jeho strojme(J6f) a v těsný kruh se kolem něho spojme(J5f) by Morana tou láskou naší jata(J5f) té hlavy šetřila jež nám tak svata(J5f) By poznal také dědoušek náš drahý(J5f) co každý z nás ve hloubi duše cítí(J5f) žeť v srdcích našich má on stánek blahý(J5f) v němž věčně věkův nepřestane žíti(J5f)

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

439. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 4. Vy posvátné pozůstatky (Marie Čacká)
  2. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  3. 160. Slyš, co ti budu nyní vyprávěti (Eduard Just)
  4. 15. Rád mám jeseň, tokajského moku (Jan Kollár)
  5. Vděčný hlas. (Vojtěch Nejedlý)
  6. Šička. (Alois Škampa)
  7. 142. V pocitu radostném (Eduard Just)
  8. Má touha. (Václav Jaromír Picek)
  9. 1. Lyra. (Josef Wenzig)
  10. XXXVIII. Blaze, komu bylo někdy přáno (František Jaroslav Kamenický)