ROMANCE O PÍSNI

Josef Kalus

Usnu. – A co se mi nezdá: s modrých nebes padá hvězda jako zlatá květina a mně zrovna do klína, proměněna v pacholátko, osloví mne: „Nazdar, tatko! Nepoznáváš, kdo že jsem?“ „Ba, ne,“ šeptám s úžasem. „Děcka svého neznáš více?“ ptá se, kloníc ke mně líce usmívavé, růžové jako květy třešňové. „Nepoznávám!“ tvrdím v zmatku k švitornému pacholátku. „Toť mrzutá velmi věc: pěvče, jsem tvá píseň přec!“ „Ty žes to, má písni milá? Mněl jsem, žes mne opustila v stáří...“ „Vzpruhou budu ti, těšitelkou, perutí až do smrti, v každé době!“ Píseň milou vinu k sobě v strachu, aby mně snad zas neunikla v nebes jas.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

808. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kol zlatých vlásků modrou stuhu... (Adolf Heyduk)
  2. Hvězdy. (Václav Jaromír Picek)
  3. Zastaveníčko. (Matěj Havelka)
  4. SELSKÁ DÍVKA. (Josef Václav Sládek)
  5. LOUČENÍ PRO CHUDOBU. (Václav Jaromír Picek)
  6. 6. Rozkvetlo nebe hvězdami (Josef Kuchař)
  7. Včela. (Josef Jaroslav Langer)
  8. Dívka bdícý. (Karel Sudimír Šnajdr)
  9. 2. Já mám sličnou děvinku, (Josef Kuchař)
  10. TENKRÁT, KDY KVETLY JABLONĚ... (Karel Skřivan)