VII. Po blankytné nivě

Josef Kalus

VII.
Po blankytné nivě Po blankytné nivě
rejdí dovádivě, honí se a jásá mráčků bujná chasa. K babičce jak děti slunci v náruč letí a to zlaté pásky tká jim v bledé vlásky. Jak labutě v šiku spějí ku rybníku, aby v jeho jasu shlídly svoji krásu. Pak si zasvévolí ovečky jak v poli, jak tlum divých koní, když je beťár honí. Neb se v chumáč tísní jako pěvci k písni, [23] jak zvědavé babky při počátku hádky. Večer pokraj lesa mnohý znaven klesá, nebo na mýtině usne, růže v klíně. – 24

Kniha Oblaky (1887)
Autor Josef Kalus