XVII. Slunce – zlatá číše ohnivého vína,

Josef Kalus

XVII.
Slunce – zlatá číše ohnivého vína, Slunce – zlatá číše ohnivého vína,
oblaky – jak jemná roucha nevěstina, hory do kola – toť statní bohatýři, zora – dívčí líčko, jež se studem pýří. Čekám, až ti horští bohatýři náhle číš tu zlatou strhnou na rty vedrem zpráhlé, a vypijou prudce, jedním douškem do dna, z nevěsty by sličné byla žena hodna. Čekám – nevěsta až se tu zjeví s chvatem a svatebním sněžným oděje se šatem, a pak uzardělá s nejsladšími slovy na bouřlivá ňadra padne ženichovi. Svatební pak píseň k oslavě bych skládal –: Odměnou však měsíc stříbrný bych žádal, kromě toho ještě: v čarovném hvězd kole první místo chtěl bych při svatebním stole! [41]

Kniha Oblaky (1887)
Autor Josef Kalus