XXXIII. Z podzimních mlh slunce kouká

Josef Kalus

XXXIII.
Z podzimních mlh slunce kouká Z podzimních mlh slunce kouká
 z kožichu jak dědek starý, když už na celý svět brouká a přeje si smrť a máry. V létě jonák sličný, jarý, teď podoba nebožtíka, žebrák zahalený v cáry o berli se nebem smýká. V létě síly utrácelo, pilo douškem žití sklenku, a teď smutně klopí čelo jako sedlák na výměnku. Zrak mu hasne, vadnou líce – oblaky juž brzkou dobu v plachtách zimní metelice ponesou je v temno hrobu! – [74]

Kniha Oblaky (1887)
Autor Josef Kalus