XXXV. Ruka Boží do oblaků

Josef Kalus

XXXV.
Ruka Boží do oblaků Ruka Boží do oblaků
Valašský kraj zavinula, poprve když z temných mraků ku zemi se v lásce pnula. Před andělů hvězdným zrakem, před serafů svatou lící Bůh jej ztajil za oblakem jako hvězdu večernici. Bál se, že by nebe zlaté nebešťané opouštěli, kdyby jenom jedenkráte kraj ten bez závoje zřeli. O tu perlu vzácných třpytů, že by oloupili zemi, a pak zhůru ku blankytu odnesli ji perutěmi. [77] Aneb prchli z hvězdných stanů k nám –, dvůr Boží byl by pustý... proto jej jak krásnou pannu ztajil v mraků závoj hustý. 78

Kniha Oblaky (1887)
Autor Josef Kalus