DOSLOV.
Plno poezije
v oblacích se kryje.
Tam má svoje sídlo
vznešené a krásné,
tam má svoje zřídlo
věčně svěží, jasné;
tam tká, kouzlí, spřádá
pohádkové divy,
tam mne vábí ráda
ptáčka zdroj jak živý.
Plno poezije
v oblacích se kryje.
Tam se doma cítí,
ať bouř jimi zmítá,
ať jim zora kvítí
v zlatou kadeř vplítá,
ať krouží a tonou
[79]
ve závratné výši,
ať dští na zem vonnou
rosné perly z číší.
Plno poezije
v oblacích se kryje.
Tam jsem stokrát za ní
letěl v touze, v stesku,
chtěje stopiť skráni
v krásy její blesku,
však vždy dál se nesl
její kročej chvatný,
v nitro mé jen klesl
její odlesk matný. –
E: dp + jj; 2002
80