Vůl a vrány.

Josef Kalus

Vrány kráčou: „Hloupý vole, v práci pořád jsi jak v kole. Od rány do noci šeré: kde se jen tvá síla bere? Taháš pluhy, vláčíš brány a zač?“ rozkřikly se vrány. „A zač? Pověz, hloupý vole! Za tu trošku slámy s pole? Za té pozadiny trochu? Krá, krá! Pověz, starý kmochu!“ Vůl však nepozvednuv hlavy, oře klidně, bez únavy. „Krá, krá!“ vrány kráčou luhem, „hloupý vole, uhoď pluhem. Na skalisku rozbij brány! Viz, jsme volny, nespoutány!“ Vůl však skřeků vraních nedbá, ví, z brázd těch že vzejde setba, zlatá setba z role chudé, hojnost chleba v chatkách bude.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

263. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Shnilé obilí. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Selské písničky. (Josef František Karas)
  3. ČESKÉ OBRÁZKY. (Antonín Jaroslav Klose)
  4. Osení vzchází! Jak rádi jsou rozsévači! (Josef Holý)
  5. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. DVOJÍ ŽEŇ. (Emanuel z Čenkova)
  7. CO DĚLAT – (Josef Václav Sládek)
  8. Kolo spěchá, osa zvoní, ( H. Uden)
  9. Píseň o pluhu. (Antonín Sova)
  10. VRÁNY. (Eliška Pechová-Krásnohorská)