Píseň o pluhu.

Antonín Sova

Starý pluhu rezavý, o kameny zvoň, ó zvoň, těšitel jsi běd a trudů, tebe práce neznaví. Zvoň, ó zvoň o tu českou tvrdou hrudu. Občanů jsi pilný druh; aby zkvětla, raníš zem, řekneš jí, co hladu všudy, dobrý jsi ty věru pluh! Raníš zem, když jde právě jaro tudy... Veské žínky kolem jdou, o chlebu hned počnou snít, uživí-li v zimním čase dětí chásku veselou. Počnou snít, jak len modrý zkvěte v kráse. – Slunce zlato za pluhem, plno písní na poli, a vzkřek racků již se blíží, kteří vzlétli nad luhem. Na poli tisíc paprsků se kříží. Pluh svou práci dokonal, nyní spí jak v zakletí; plody všecky odvezeny a on se jich nedočkal! V zakletí spí tu podél holé stěny! Připadá mi jako ten, jenž vrh’ prvou jiskru v lid věkem pokleslý a mroucí, – – ale nezřel spasný den, jenž vrh’ v lid símě práce nehynoucí!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

310. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČESKÝM DĚTEM. (Josef Václav Sládek)
  2. Selské písničky. (Josef František Karas)
  3. SEKÁČI. (Antonín Jaroslav Klose)
  4. JOSEF KAJETÁN TYL (Petr Křička)
  5. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU. (Josef Merhaut)
  6. Vůl a vrány. (Josef Kalus)
  7. Ptáci před stodolou. (Václav Svatopluk Štulc)
  8. Jarní duetto. (František Serafínský Procházka)
  9. Ptačí řeč. (Ladislav Quis)
  10. Píseň klasů. (Jaroslav Vrchlický)