II.
Jak se ti odměnímodměním, ty matičko moje,
Jak se ti odměnímodměním, ty matičko moje,
za tvou velkou lásku, za starosti tvoje,
za modlitby vřelé, jež konalas za mě,
když tvé rty juž zněmly a tvé stuhlo rámě.
Chtěl jsem si vyzpívať bujný vavřín slávy,
chtěl jsem jej ovinouť kolem tvojí hlavy,
veliké a slavné mělas zříť své děcko,
ale smrt ukrutná přetrhnula všecko.
Plamenná má píseň v slzy změnila se...
skvěj se z nich diadém na tvém bílém vlase,
o kéž tobě zjasní temné hrobu stíny –
Na rakev ti házím kousek černé hlíny.
Kousek černé hlíny, hle, toťtoť, mátimáti, všecko,
čím se odměňuje nešťastné tvé děcko, –
sirá duše moje zoufalstvím je jata –
S bohem, spi tu sladce, matičko má zlatá!
30