Já v letu svém...
Já v letu svém zamířil k nejvyšší hoře –
Snů mladistvých vlní se podle mnou moře,
hle, v duhových barvách a čarovných něh
a bez konce – žádný jich nepoutá břeh,
jen bělostné lemují páry.
A snivě můj těká zrak v nesmírné dáli –;
hle, tmavý mrak vstoupá tam, obzor můj kalí
a hrozivé bouře mi zvěstuje let,
jež rozkotať můj má snad čarovný svět,
mých zlatých snů zaplašit roje.
Leč bouře nechť přijde, strach neznám ni stesky,
nechť v čelo a srdce mé ryje své blesky,
má peruť jen sesílí v zápase tom,
a rozvine duch se jak po bouři strom
a novou se zaskvěje krásou!
127