Miramare.

Josef Kalus

Miramare.
Průzračná voda klidného moře vyvábila mne v své nekonečné modravé pláně. Zatleskla vesla, a už jsme jeli, jak letí ptáče na křídlech hbitých do dálky siné. Ve vzduchu jasném míhal se racek pátravě patře kořisti lačen do hloubi vodní. Nad obzor šírý v závratnou výši pnulo se nebe: velebná klenba božího chrámu. Před námi v skalách v západním slunci plá Miramare: čarovný přízrak půvabu, krásy. 15 Jak oltář zlatý tyčí se vzhůru, velekněz moře prostřeno před ním pěje mu hymny. 16