HROB NA CESTĚ.

Sigismund Bouška

Široká cesta písčitá vlnami hrobů prokmitá. Kamenná deska veliká na cestě hrobku zamyká. A kdo jde božím hřbitovem, cesta jej musí vésti sem. – Kdo si tu v cestě lehl v zem? – Stařec, byl naším farářem. Zryta je deska kamenná, setřena na ní písmena. Ryla tu slza plamenná víc než-li sochaře ramena. – Kdo to jde po mé ložnici? – Otče, toť tvoji farníci. – A čí to slza rozmilá na mojí desce zvonila? – Otče, toť tvoji sirotci teskně tu pláčou po otci. – Vraťte se domů, přátelé, zjasněte oči zardělé. Dokavad můj zde leží hrob, nebude nikdy bez ozdob. A vaše slzy, perel skvost, k Bohu já nosím na výsost!

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

820. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tré křížů. (Eliška Krásnohorská)
  2. Pieta. (Augustin Eugen Mužík)
  3. ODKAZ (Karel Dostál-Lutinov)
  4. ZIMNÍ VEČER. (Vladimír Houdek)
  5. Stál Abel před oltářem z kamenů, ( H. Uden)
  6. Elegie na moři. (Adolf Heyduk)
  7. Křížová cesta. (Vilém Ambrož)
  8. KŘÍŽOVÁ CESTA (František Odvalil)
  9. ZVLÁŠTNÍ KŘÍŽ. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Česká obloha. (Augustin Eugen Mužík)