ZELNÍKY.
VŠICHNI.
Kdo si sáhne po zelníku,
musí po valašském zvyku
zapět píseň místo díků.
PÍSEŇ.
DĚDEČEK.
Když nám Pánbůh nadělí,
v dědině je veselí,
každý sobě notuje,
při žatvě jen tancuje.
Když nám Pánbůh nadělí,
na stole se zabělí
chutný chlebík s koláči:
najezte se, sekáči!
Když nám Pánbůh nadělí,
počnou svadby, veselí:
sedlák jenom notuje,
pije, kouří, tancuje.
NAŠE KÁČA.
OLÍVČENA.
Naše Káča malá
za muže si vzala
chlapa do povala.
Tak vypadá břízka
nepatrná, nízká,
stojíc u dubiska.
Na rukou ji nosí,
o všecko ji prosí,
v poli za tři kosí.
Za ni hospodaří,
za ni pere, vaří,
kravám píci paří.
V jizbě nenaplije,
piva nevypije,
Káči nenabije.
119
Káča se jen směje,
šije, trochu pleje,
celý den si pěje.
Češe dlouhé vlasy,
přimhuřuje řasy –
ta má zlaté časy.
Muž jen pro ni shání,
nedá fouknout na ni,
splní každé přání.
Z trhu pentle nosí,
z lesa drozdy, kosy,
kvítí plné rosy.
Ze zahrádky růže –
takového muže
každá přát si může!
VŠICHNI.
Kdo si sáhne po zelníku,
musí po valašském zvyku
zapět píseň místo díků.
MOJE APOLENKA.
KÁŇA.
Ach, ta moje Apolenka,
ach, to je vám hodná ženka,
zná se vloudit do srdénka.
Noc promarním, přijdu za dne
a jí bručet nenapadne,
v náručí mi sama padne.
Hned mi vaří snídaníčko,
chystá buchtu, teplé mlíčko,
ulíbat si nechá líčko.
Přisedne si ve fěrtošku,
v pantoflíčku bílou nožku:
„Mužíčku, jdi zdřimnout trošku.“
Žádná není taká milá,
každá by se vyvadila,
nejedna by muže bila.
120
Ach, ta moje, Apolenka,
ach, to je vám hodná ženka,
zná se vloudit do srdénka.
Chvála pole.
DOLEŽAL.
A já zdvíhám skleničku
na zdar svému políčku.
Je tak zlatě úrodné,
rodí vínko lahodné.
Rodí z věku do věku
výživný chléb člověku.
Bez políček, to ví Bůh,
byl bych pohozený pluh,
byl bych opuštěný vor,
jejž odnáší příval z hor.
Zač by celý život stál?
Ale s políčkem jsem král!
Chvála koně.
ŘEHÁK.
Já zas cením nad zlato
svého koně, pantáto.
Na tisíce těžkých klad
odvez, svozí ještě snad.
Když ucítí lesa dech,
frká radostně, má spěch.
Je mu jenom do skoku,
jak by dostal obroku.
V lese pak se lopotí,
utahá a upotí
do úpadu každý den –
ba, mě živí koník jen.
Chvála drůbeže.
ŽENY.
Drůbež je zas naše pýcha –
když se na dvoře to míchá:
121
husy, kachny, slepice,
jak fazole na ošatce,
mezi nimi kohout vládce,
blaženy jsme nejvíce.
PÍSEŇ.
Padá z ruky pšenice,
pojďte sbírat, slepice!
Pojďte, útlá kuřátka,
naplňte si volátka!
Padá z ruky zlatá rež:
kohoutkové, pojďte též,
kačka, huska, kde která;
dokud plná zástěra.
Pojďte, holoubci, i vy,
i vás dlaň má uživí.
Pojďte: kdo si přispíší,
zplna hlad svůj utiší.
Kdo však pozdě přichvátá:
snědí mu to ptáčata.
VŠICHNI zvedají sklenice.
Hostiteli na zdraví:
ať mu Pánbůh zapraví
účet z dnešní zábavy!
Dělníkovi na zdraví:
mozol jeho krvavý
Bůh ať zhojí, oslaví!
Pijme také na zdraví
krásné naší Moravy:
ať sílí a otaví!
PAVLISKA.
Pijme tomu na zdraví,
kdo nás písní pobaví
jakoukoli, směšnou třeba,
122
ale živnou jak kus chleba,
aby se v ní obrážela
prostá naše obec celá.
Pavliskovy skály.
KÁŇA.
Čeladenský Pavliska
přeorává planiska,
vyorává skaliska.
Prodal by je velmi rád,
nikdo nechce darmo brát –
nejspíš postaví z nich hrad.
Bude-li skal ještě dost,
bude stavět dlouhý most,
co povede na věčnost. –
VŠICHNI.
Zpěvákovi na zdraví!
Tesař Havlík.
PAVLISKA.
Tesař Havlík
uťal malík,
když si tesal
z dřeva špalík.
Dotesává
klidně špalík:
vždyť má ještě
jeden malík.
VŠICHNI.
Pavliskovi na zdraví!
Janku!
MITURA.
Dřízgův Janku,
nesedávej na verpánku:
na verpánku čerti šijou,
potěhem své ženy bijou.
Dřízgův Janku,
nesedávej na verpánku:
na verpánku ďábli klejí,
v hrdlo pálenku si lejí.
123
Dřízgův Janku,
kopni raděj do verpánku:
na verpánku s vádou nouze
přištipkuje život pouze.
VŠICHNI.
Miturovi na zdraví!
Rolník Slamečka.
ŘEHÁK.
Jede z trhu Slamečka,
veze nová kolečka,
veze na nich opatrně
svoji ženu s kopečka.
Veze ženu Slamečka
jako svátost s kopečka,
převrhl však na hromádce,
rozbil nová kolečka.
Nese domů Slamečka
rozlámaná kolečka,
žena pláče na hromádce,
hrozí pěstí s kopečka.
Doma honem Slamečka
sbíjí, stlouká kolečka,
jede zpátky ku hromádce,
veze ženu s kopečka.
Na jarmarce Slamečka
kupuje jen kolečka,
aby mohl ženu vozit
vzhůru dolů s kopečka.
VŠICHNI.
Řehákovi na zdraví!
BÁBA.
DĚDEČEK.
Kráčí bába od Korába,*)
přes cestu jí skáče žába.
„Nemůžeš jít z cesty bábě?“ –
„Nemůžeš se vyhnout žábě?“
———
*) Čeladenská hora.
124
VŠICHNI.
Dědečkovi na zdraví!
Opilec Vrabel.
HOSPODÁŘ.
Na obludě jede ďábel;ďábel.
Kde je,
kde je Podolanský Vrabel? –
Zle je! –
Vrabel pije kořalenku,
zle je!
vyprazdňuje pátou sklenku,
zle je! –
Na obludě jede ďábel.
Kde je?
V náručí mu křičí Vrabel:
Zle je!
VŠICHNI.
Hospodáři na zdraví!
Bražina.
ŽENY.
Čeladenský Bražina
obilíčko dožíná,
bude dobrá svačina:
s nožkou nožka kačina.
Bude dobrá večeře:
křídou psaná na dvéře.
Bude dobrá počastná:
neslaná a nemastná.
S platem se též neschvátí:
ať prý Bůh všem zaplatí.
VŠICHNI.
Našim ženkám na zdraví!
125