Komu pěji.

Josef Vlastimil Kamarýt

Komu pěji.
Když mne svaté přátelství Růží rajskou věncuje: Tu ať harfka má se stkví, Přítele ať slavuje! – Co chce sudí v spolku míti? Chtělas harfko jemu zníti? Když mne láska, nevinnost, Ve svém lůně kolíbá: Opěj, harfko, blaženost, V níž mne Lenka ulíbá. Co chceš sudí? jsi ty Lenka? Jsi ty moje milostenka? [7] Když se s milou prostností Srdce moje těšívá, Ano dražších radostí V stříbře, v zlatě nemívá: Ať se sudí trpce směje, Jenom jí má harfka pěje. Ladnému jen děvčeti Když mé pění lahodí, Žertovnému milčeti Jen když radost vyvodí: Co mi po přísném jest sudí? Ať se vrtochami – ztrudí! – 8