Evrozína.

Josef Vlastimil Kamarýt

Chrám se leskne slavností, Čech pojat je radostí; Škůdce vlasti rozplášil. V hudby znění, V bubnů rachocení Silnicí se domů žene Vojsko listím ozdobené. Jásá, jásá Rozína, Čekajecí milína, V drahém rouše svadebním. Vzácné kvítí, Co jen zlatem svítí, Pro družice přichystala, Rozmarínu pořezala. Kdo to klepá na dveře? Vítám!“ a hned otevře Byl to sluha Milínův. Ona zbledne, S strachem k němu sedne, Jako osika se třese, Žalostnouli zprávu nese. „„Vyšel z boje Jaroslav, Ničím teď se nezabav, Pospěš přivítati jej. Rádby k tobě Přišel, než v době, Byťby chtěl, to nemůž býti, Protož nedli semnou jíti.““ Bůhť to modlitbě dal, Bůh ho v boji zachoval Pro vroucí modlení! Dva sem věnce Zpletla pro milence, Z lauroví a z rozmaríny, Pro milence Evrozíny.“ Dcera líbá matinku; S bohem! drahý tatínku! Čeká na mne Jaroslav. Z boje vyšel, Rádby ke mně přišel: Musíť unavený býti, Zdaleka mu bylo jíti.“ Hvězdy noci zjasnily, Cestu když nastoupili Skrze lesy dalekou. Evrozína Jenom na milína, Na brzkou jen svadbu mněla, Sluhu k povídání měla. Jak pak měl se Jaroslav? Bylli šťasten, bylli zdráv? Hájil nás tam udatně? Hle, dva věnce Nesu pro milence, Z lauroví a z rozmaríny, Pro milence Evrozíny.“ „„První v každém srazu byl, V každé půtce vítězil Lev udatný Jaroslav. Hrůza byla, Krev se hrkem lila V každé milínově seči Po blýskavém jeho meči. Rázem pěší padali, V prachu, kam tek', hrabali Koně se i jezdcové. Trouba zněla, Sláva mu se pěla. Na krvavém šírém poli Zněly vejskem hory doly. Král se nad tím zradoval, Zlatý peníz jemu dal. Co chce míti, Ku králi jíti, Hned že jemu splní všeho, Chceť jej míti přešťastného.““ Šťastná! – Co to neslyším! A žíti budu s ním? Dnes již budu žíti s ním? Hle, dva věnce Nesu pro milence, Z lauroví a z rozmaríny, Pro milence Evrozíny.“ „„Maní velké radosti Maní často v žalosti Nám se promění.““ Po žalosti! Jenom na radosti Bohatý s ním život bude; Všecko, vše mi radost hude.“ „„Uskrovni své naději, Budeš tomu raději, Jestli tebe oklame.““ Neoklame! Štěstí samé! Radosti a veselosti Požiji s ním do sitosti! Cos tak smutný? zaplesej, Svadební mi zazpívej, Dnes již budu žíti s ním!“ „„Může býti, S ním že budeš žíti, Čáky plná Evrozíno! Víc ti však býti díno.““ Evrozíno! – Evrozíno! – Víc ti však býti díno? – Pověz, pověz, hrůzu jen! Může býti, S ním že budu žíti? Ach jen vyřkni! – snad to není Černé straší předtušení.“ „„Nestrachuj se Rozíno! Nic nebude smlčíno, Rádby k tobě Přišel, než v době, Byťby chtěl, to nemůž býti? – Hrůzy, hrůzy duše cítí!“ „„Nestrachuj se, nestrachuj! Žije doma milín tvůj, Plný touhy po tobě. Rádby k tobě Byl šel, než v době, Byťbyl chtěl, nemohlo býti, Proto ty máš semnou jíti.““ Jasnilo se na horách, Když v takových rozmluvách Ku městu se blížili. Hvězdy hasnou, Stkví se září jasnou Východ toužně požádaný, Kraj zří dávno nevídaný. Již se věže třpytějí, Oči se jasnějí, Radost srdce pojímá. Přišels z boje! Dnes, dnes budu tvoje!“ Majecí se za nevěstu Letí, letí polem k městu. Do pokoje vkročila, Lidí smutných zočila, Pláčí, ruce spínají. Smutné lidi, Aniž víc co vidí. Hrůzy, hrůzy znamenala, Kde můj Jaroslav?“ se ptala. V černou síni vedou ji, Hromnice kde svítějí Jesu! Maria! Jaroslav! –“ Zkřiklavadla Na milína padla Slova více nevydala, Ach! již více nepovstala.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

220. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ROMANCE O KILIÁNOVI. (Josef Kalus)
  2. ŽENICH. (Václav Jaromír Picek)
  3. Květoslav a Kráska. (Milota Zdirad Polák)
  4. VOJNA. (František Táborský)
  5. VOJNA. (František Táborský)
  6. VE FORTNĚ (František Šimeček)
  7. Pohřeb. (Jan Baptista Vladyka)
  8. Zavzni, písni! (Adolf Heyduk)
  9. LESNÍ ZVONKY. (Josef Václav Sládek)
  10. PÍSEŇ V DUCHU NÁRODNÍM. (Karel Sabina)