VE FORTNĚ

František Šimeček

Zavřeli hocha ve klášter, by zapomenul světa; bděl fortník, co práh klášterní již dlouhá střežil léta. „Pusť, fortníku mne dobrý, ven, ta těžká otevř’ vrata; chci v sad, kde pestrý květu pel a slunka záře zlatá.“ Muž obezřetný fortník byl a zkušenost měl v mnohém: „Květ šálí, slunce zapadá, ty obírej se s bohem.“ Přec doléhal hoch na něj dál a nedbal důtky žádné: „Byl’s také mlád, vždyť nebylo tvé srdce vždycky chladné.“ Muž obezřetný fortník byl, přec říci dal si v mnohém, on těžkou spustil závoru řka: „Putuj, ale s bohem!“ A na svobodu spěchal hoch snů jarních na peruti – a kláštera i fortníka hned zapomenul s chutí. Než fortník šedý chová jej až po dnes v vzpomínání a stýská si, co práce mu ti mladí dají páni.

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

177. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VOJNA. (František Táborský)
  2. IV. S hor do dolů vraný kůň cválá, (Jan Vlk)
  3. Evrozína. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  4. XXXII. Ranní slunko na obloze (Josef Uhlíř)
  5. RADOST A SMUTEK. (Sigismund Bouška)
  6. ZAKLETÝ ZÁMEK. (Adolf Brabec)
  7. Květoslav a Kráska. (Milota Zdirad Polák)
  8. V ZÁKOUTÍ DĚJIN. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Kovář. (Rudolf Pokorný)
  10. Jízda k milé. (Alois Vojtěch Šmilovský)